|
Vlastnictví
zaměstnaneckých akcií v Evropě v roce
2024
1.
Změna paradigmatu v evropském zaměstnaneckém
vlastnictví je stále zřetelnější. Z
hlediska dynamiky ustupují velké společnosti
malým a středním podnikům. V tomto případě
se zaměstnanci nedělí o „malý kousek koláče“,
ale získávají největší kus – ve většině
případů celý koláč. Kontext a cíl nespočívají
ani tak v rozdělení zisku jako spíše v uspokojení
potřeby provést převod podniku. Velká Británie
se stává evropskou jedničkou, zatímco kontinent
a zejména Francie ustupují do pozadí.
2. Paradox se prohlubuje, pokud jde o podíly vlastněné
zaměstnanci ve velkých evropských podnicích.
Vše nasvědčuje tomu, že o to podniky
stojí. Vše nasvědčuje tomu, že si to přejí
i zaměstnanci. Podniky zvyšují počet programů
zaměstnaneckých akcií. Celkově však počet
akcionářů z řad zaměstnanců
klesá, vlastnický podíl zaměstnanců stagnuje
a demokratizace zaměstnaneckého vlastnictví akcií
se hroutí. V důsledku toho jsou programy stále
méně účinné. Programy a politiky, které
za nimi stojí, jsou stále více nedemokratické.
3. Proč je zaměstnanecké vlastnictví
ve velkých evropských podnicích na ústupu? Hlavní
důvod je politický. Jde o neschopnost evropských
zákonodárců vytvářet právní předpisy
v souladu s rozvojem velkých podniků.
V současné době je pouze 35 % zaměstnanců
velkých evropských podniků usazeno ve své domovské
zemi (graf 79 na straně 144). V důsledku
toho může jen malá část z nich využívat
daňových pobídek podporujících zaměstnanecké
vlastnictví stanovených vnitrostátními právními předpisy.
Politiky zaměstnaneckého vlastnictví například
během několika let ztratily 30 % své
účinnosti, protože zůstaly svým rozsahem
vnitrostátní.
Pokud jde o zaměstnanecké vlastnictví, je Evropa
stejně jako v mnoha jiných otázkách nemohoucí
v důsledku politických rozporů a lokalizovaného
způsobu myšlení. Zákonodárci se nadále spoléhají
na zastaralé rámce a mechanismy. To vysvětluje,
proč nedávné legislativní snahy v několika
zemích neměly na zaměstnanecké vlastnictví
ve velkých podnicích žádný významný dopad. Nejlepším
příkladem této nemohoucnosti je francouzský zákon
Loi Pacte.
4. V evropských malých a středních podnicích
se nyní prosazuje silné hnutí zaměstnaneckého
vlastnictví, které začíná ve Velké Británii.
V této zemi je v současné době odkup
podílů zaměstnanci u malých a středních
podniků nejčastější formou převodu
hned po převodu v rámci rodiny. Rychle se blížíme
k situaci, kdy bude zaměstnanci vlastněn
každý desátý malý a střední podnik. V roce 2024
bylo ve Velké Británii na zaměstnance převedeno
600 malých a středních podniků, takže Velká
Británie za pouhý rok vytvořila 50 000 nových
vlastníků z řad zaměstnanců, což
je tolik jako všechna dělnická družstva (SCOP)
ve Francii za celé století.
Pro zaměstnanecké vlastnictví na celém světě
to znamená skutečnou revoluci. Ve skutečnosti
se již téměř dvě stě let zkouší
a testuje řada rámců a modelů rozvoje
zaměstnaneckého vlastnictví malých a středních
podniků. Dnes se nám poprvé na světě
podařilo vytvořit model, který předčí
všechny ostatní. Nejznámějším modelem na světě
byl od roku 1974 systém ESOP ve Spojených státech.
Zdaleka nejúčinnější se však nyní jeví metoda
Employee Ownership Trust, tedy fond zaměstnaneckého
vlastnictví, zavedená v roce 2014 ve Velké Británii.
Důvody jejího úspěchu jsou dobře známé:
dobře navržené právní předpisy založené
na mechanismech svěřenského fondu. Právě
to zajišťuje tři výhody – jednoduchost,
snadnost a přizpůsobivost – tak, jak se
to dosud žádnému jinému modelu nepodařilo.
Spojené království je tak jedinou evropskou zemí (spolu
s Norskem), kde se počet akcionářů
z řad zaměstnanců za posledních dvanáct
let zvýšil.
|
